Projekt – začíná se vždy teoretickou přípravou, tak jako u každé stavby. Tato fáze bývá (paradoxně) nejnáročnější, není totiž snadné mezi tou pestrou plejádou různých variant vybrat tu, která vám bude na míru pasovat. Máte totiž možnost zhotovit oplocení celistvé s deskami do výše max. 250 cm, anebo využít jen nízkého či vyššího soklu a nad něj umístit různé výplně, většinou ze dřeva, nebo v podobě plastových plotovek či ocelových kovaných mříží, prutů, svařovaných konstrukcí atd.

Součástí projektu je pečlivé vyměření, finanční rozvaha a konzultace ohledně hloubení základů a přístupu na staveniště. Některé terény bývají obtížnější, např. v prudkém svahu, poblíž potoka či řeky, v blízkosti pozemní komunikace (v zatáčce), mezi vzrostlými stromy, nedaleko stožárů elektrického vedení, anebo s problematickými místy, kdy vede v zemi elektrická či plynová přípojka.

Bourání starého oplocení – často se stává, že nový plot má nahradit již stávající a ten je nutné nejprve rozebrat či zbourat. Bude-li tato práce součástí smlouvy o dílo, musí v ní být zakotvena klauzule, že sutiny budou odváženy na povolenou skládku k ekologické likvidaci.

Vyměření a výstavba základů – další fází je stanovení, kde se budou nacházet sloupky, a pro ně se pak vyhloubí kruhové otvory. Sloupky se zalévají betonem a musí být v terénu rozmístěny tak, aby mezi ně bylo možno vsouvat do drážek tenké desky. Pro desky betonového plotu se dřevem se základy nehloubí, pouze se s ohledem na jejich polohu terén upraví do požadované roviny.

Pokládání desek a výplní – k této činnosti je potřebná mechanizace, neboť každá z desek váží více než sedm desítek kilogramů. Vkládání desek v první linii je relativně snadné, větší obtíže pak mohou vznikat ve výšce nad jeden metr, to je také častým důvodem k tomu, proč volit montáž od zkušené firmy. Bez mechanizace by byl tento úkon fyzicky velmi náročný a také ne zrovna bezpečný.